Jak jsem se stal námořníkem na lodích ČNP m/t Ostrava, m/s Lidice a m/s Orlík

Detailní popis produktu

Vzpomínání vysloužilého námořníka na předky v rakousko-uherském válečném námořnictvu, na vlastní začátky na námořní tankové lodi Ostrava (1961 až 1962) a službu na nákladních lodích Lidice (1963 až 1965) a Orlík (1966 až 1967), na přístavy celého světa, na zánět slepého střeva a záchranu na rychlém člunu britského Královského námořnictva, na boje v Adenu s útočnou puškou v ruce, na fortel i humor kolegů námořníků i um kuchařů na československých lodích. Na dávnou lásku v Rusku, mládí a návraty... To vše doplněné množstvím fotografií a obrázků z námořnického alba. Několik okolností přispělo k tomu, co jsem si přál. Jako kluk jsem rád četl knížky od Jacka Londona a knihy z edice Puškou a lasem a v duchu jsem si přál, abych mohl něco takového buď vidět, nebo prožít. V naší rodině námořníci byli. Bratr mé babičky Josef Hoser byl C.K. námořník asi od roku 1895. I bratr mého otce Josef Michal byl C.K. námořník. Plavil se jako strojník a byl poddůstojníkem na rakousko-uherských válečných lodích působil až do konce 1. světové války. Námořníkem se později stal i můj bratranec Vladimír Skládaný, to už ovšem bylo v době poválečné. V málokteré rodině se najde tolik mužů spojených s mořem. Když jsem šel na vojnu, přál jsem si nastoupit k Dunajské pohraniční stráži, protože jejich uniforma se mi líbila, ale spletl jsem si základnu, a tak mě místo do Komárna poslali do Bratislavy. Sice jsem byl u vody, ale jako ženista. Při jednom opušťáku doma jsem potkal kamaráda Tondu Kliku, který jezdil na našich námořních plavidlech jako stevard a to, co mi povídal, ve mně vzbudilo zájem o práci na lodi. Zašel jsem na ústředí Československé námořní plavby, že mám zájem u nich pracovat; netvářili se odmítavě. Ještě v době, kdy jsem nosil vojenskou uniformu, jsem vyplnil potřebné formuláře. Bylo to v roce 1959... vyjde na v létě až na podzim 2017 v nakladatelství Mare-Czech.