Kyselá Těšínská jablíčka

Detailní popis produktu

O autorovi:
PhDr. Jiří Bílek, CSc. se narodil v roce 1948 v Teplicích. Je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v oboru archivnictví a pomocné vědy historické, vědeckou aspiranturu ukončil v oboru dějin válek a vojenského umění. Jako vědecký pracovník Vojenského historického ústavu se specializoval na dějiny druhé poloviny 20. století, především na vojenství a historii čs. armády. Podílel se na vícesvazkových Vojenských dějinách Československa a Historii československé armády. Vedle vědeckých monografií a odborných studií věnovaných československému pohraničnímu opevnění, vývoji druhů vojsk, vojenského umění či vojenské hudby vydal více než 90 knih, v nichž se většinou snaží spojovat kritický přístup historika s pohledem milovníka záhad. Mezi jeho nejúspěšnější tituly patří Trojúhelník záhad a legend, Stále tajemné UFO, Slavné světové podvody, Pétépáci aneb Černí baroni úplně jinak, Vojáci druhé kategorie aneb Neříkejte jim černí baroni, Domácí lexikon, Když babičku loupalo v kříži či osmidílná série literatury faktu Hádanky naší minulosti a nová řada Bílá místa české historie. Je také autorem detektivních příběhů a historických románů První kníže. Předtucha moci a První kněžna. Závrať moci, spolupracuje s revue Přísně tajné, napsal několik scénářů pro televizi a působí také jako překladatel. Pracuje ve výboru Klubu autorů literatury faktu, je členem Obce spisovatelů a nositelem literárních cen Egona Ervína Kische a Miroslava Ivanova.

Ukázky z knihy:
Šlo o ultimátum a současně lest, protože státy Dohody na žádost ministra E. Beneše o souhlas s vojenským obsazením Těšínska neodpověděly a žádný oddíl jejich vojsk se neměl na vojenské akci podílet. Podplukovník Šnejdárek si však myslel, že polský důstojník by mohl uvěřit ve zbytečnost jakéhokoliv odporu proti koordinované akce Dohody a pod silným nátlakem dobrovolně vyklidit celé sporné území. Současně ale musel dobře vědět, že o tak zásadním kroku nemůže Latinik rozhodnout sám. Polský důstojník v uniformě bývalé rakousko-uherské armády, v níž dlouhé roky sloužil a bojoval také na frontách první světové války (na té italské utrpěl v roce 1916 těžké zranění) chvíli mlčel. Přemítal o tom, proč s tak zásadním ultimátem přichází voják v hodnosti pouhého podplukovníka. Ani jeho spojenecký doprovod nebyl nijak reprezentativní. Zkušenost mu říkala, že tady něco nehraje. „Těšínsko nevyklidím. Mám od svých nadřízených v Krakově i ve Varšavě jasné rozkazy.“ „Chápu vás, pane plukovníku. Ale musím vás ještě jednou upozornit, že vaše odmítnutí může vést k boji s dohodovými vojsky,“ řekl Šnejdárek.


Ještě v sobotu večer začali z Českého Těšína odcházet příslušníci jednotek Stráže obrany státu, policisté, vojáci i celníci a bezpečnost ve města převzala milice složená z dobrovolníků. V neděli se už od rána shromažďovaly v ulicích právě sjednocovaného města davy nadšených lidí ze širokého okolí, kteří po poledni sledovali dobře připravené představení. Z české strany vjel na most gen. Hrabčík s několika důstojníky, které na polské straně očekával brig. gen. Tadeusz Malinowski, zástupce náčelníka Generálního štábu. Po přivítání přišel první vrchol – přesně ve 13.48 přijela špalírem jásajících občanů kolona automobilů s gen. Bortnowským a jeho štábem. „Těšínský hrdina“ se pozdravil s oběma čekajícími generály a převzal hlášení od průzkumné hlídky, která se vrátila z obhlídky terénu. Režie klapala na výbornou, vždyť pouhé dvě minuty po příjezdu začal polský rozhlas vysílat projev maršála Rydz-Śmiglyho určený vojákům skupiny „Śląsk“ zakončený rozkazem: „Pochodem vchod!“