Sotva se za krymské války předvedly u Kinburnu první novodobé pancéřované plovoucí baterie Francouzů, bylo jisté, že vývoj válečné lodě pro generální námořní bitvy i pro boj s pobřežními fortifikacemi směřuje ke vzniku brněním ověšených plavidel fregatní třídy. Takovou loď Francouzi sestrojili – byla to L´GLOIRE a do služby vstoupila v r. 1860. Na londýnské Admiralitě by možná vzbudila poprask, kdyby jedna taková, ale mnohem větší a zbrojně silnější i plavebně rychlejší, už rok nebyla ve stavbě v loděnici Thames Iron Works and Shipbuilding (pův. Ditchburn & Mare) v Londýně, rovněž paroplachetník. Když tam na podzim loď dokončili, stal se WARRIOR, jak byla loď nazvána, první v řadě proslulých bočně pancéřovaných bateriových lodí Královského námořnictva, usilujícího po celá šedesátá léta o dosažení výrazné převahy nad pancéřovým loďstvem Francouzů. K tomu měla zakrátko přispět i stavba prvních věžových lodí i konverze rozestavěných paroplachetních dřevěných lodí na pancéřníky, ale zatím zůstávalo u bočně-bateriových pancéřových lodí… V první části této práce tedy podrobně pojednáváme o britských bočně-bateriových obrněncích WARRIOR a BLACK PRINCE, DEFENCE a RESISTANCE, ROYAL OAK, HECTOR a VALIANT, ACHILLES, PRINCE CONSORT a CALEDONIA a OCEAN, LORD CLYDE a LORD WARDEN, MINOTAUR a AGINCOURT a NORTHUMBERLAND.
Netrvalo dlouho a bylo jisté, že na začátku šedesátých let 19. století započatá kariéra bočně pancéřovaných bateriových obrněnců je ohrožena vzrůstající hmotností stále silnějšího pancíře v kombinaci s potřebou instalace stále těžších děl, schopných takové pancíře destruovat. Ve Velké Británii tedy započali se stavbou zprvu malých jednotek, v nichž hlavní úderná síla – čtyři těžká děla – stála v centrální, středolodní kasematě, s určitou možností některých pálit téměř vpřed či téměř vzad, přičemž kasemata byla hrubě pancéřovaná, silný pás zůstal i v oblasti vodní čáry, zatímco ostatní partie těchto lodích chráněné nebyly. Pozoruhodné také je, že i v tomto případě Admiralita rozhodla o přestavbě několika rozpracovaných dřevěných jednotek na centrálně-kasematní. Takové obrněnce sice měly vyšší bojovou hodnotu než bateriové, ale z taktického hlediska je vzápětí překonávaly barbetové a věžové obrněnce, více disponované k manévrovému boji, které nakonec nechaly rychle zestárnout i nejnovější a největší britské exempláře centrálně-kasematních obrněnců… V druhé části práce najdete tedy podrobné konstrukční popisy lodí RESEARCH, ENTERPRISE, FAVORITE, ZEALOUS, PALLAS, BELLEROPHON, ROYAL ALFRED, PENELOPE, HERCULES, REPULSE, AUDACIOUS, INVINCIBLE, IRON DUKE, VANGUARD, SULTAN, SWIFTSURE, TRIUMPH, ALEXANDRA a SUPERB. V novém vydání je i vyprávění o prvním a jediném britském barbetovém-bateriovém obrněnci TEMERAIRE.
Připojen je i přehled dělostřelectva britských bateriových obrněnců
STAVBA VÁLEČNÝH LODÍ V LONDÝNĚ 1860-1912
Když jsme se začali zajímat, kde vznikaly britské válečné lodě šedesátých let 19. století a později, odkryl se nám svět, jaký by měl každý fanda námořní historie - v tomto případě druhé polovině 19. století - aspoň trochu poznat, neboť bez něj si nelze vylepšit představu o tom, jak se někdejší obrněnce stavěly – svět doků, dílen, skluzišť, jeřábů, strojíren a kotláren, dělovek, lanáren a plachtoven… V první práci na to téma jsme nahlédli jen do Londýna, abychom poznali slavné loděnice na Temži – jednak královské v Deptfordu a Woolwichi, jednak soukromé: THAMES IRON WORKS, J. & W. DUDGEON, JOHN I. THORNYCROFT, R. & H. GREEN, SAMUDA BROTHERS aj., strojírnu MAUDSLAY, SONS & FIELD i strojírnu jejího velkého konkurenta JOHN PENN AND SONS, významnou RAVENHILL AND RENNIE… Ano, bývala to velká jména, ba v uctivém povědomí britských a světových fandů válečných lodí jsou dodnes! Přečtete si o nich v úvodní v úvodní části avizované publikace, která by neměl chybět v archívu kteréhokoliv příznivce historie parních válečných lodí druhé poloviny 19. století.

K práci je připojen i článek o významném britském plovoucím doku BERMUDA.